logo
vítejte na palubě mimořádného projektu

Sen o (novodobém) Titanicu - rozhovor

Od zkázy „nepotopitelného“ Titanicu, jistě nejznámější námořní katastrofy, uplyne 15. dubna sto pět let. Před zhruba dvaceti roky se s ikonickým příběhem nešťastné lodi setkal poprvé i Ondřej Vrkoč. „Uviděl jsem barevnou fotogra i Titanicu v časopise a dětská fantazie začala naplno pracovat,“ ohlíží se s úsměvem dnes téměř čtyřiadvacetiletý mladík. Když mu pak rodiče umožnili zhlédnout stejnojmenný oscarový velko lm režiséra Jamese Camerona, bylo rozhodnuto. Nejdobrodružnější sny začaly vířit už jen kolem fenoménu Titanic. A to trvá dodnes. 

Od zkázy „nepotopitelného“ Titanicu, jistě nejznámější námořní katastrofy, uplyne 15. dubna sto pět let. Před zhruba dvaceti roky se s ikonickým příběhem nešťastné lodi setkal poprvé i Ondřej Vrkoč. „Uviděl jsem barevnou fotogra i Titanicu v časopise a dětská fantazie začala naplno pracovat,“ ohlíží se s úsměvem dnes téměř čtyřiadvacetiletý mladík. Když mu pak rodiče umožnili zhlédnout stejnojmenný oscarový velko lm režiséra Jamese Camerona, bylo rozhodnuto. Nejdobrodružnější sny začaly vířit už jen kolem fenoménu Titanic. A to trvá dodnes. 

XANTYPA

text Jindřich RosendoRf, 

 

Loď se čtyřmi komíny

„Jako špunt jsem nutil rodiče, aby mi mís- to pohádek před spaním četli o Titanicu. K tomu jsem si tu loď se čtyřmi komíny pořád kreslil. Později jsem se s pomocí učitelky angličtiny snažil korespondovat s kapacitami v tomhle oboru,“ vzpomí- ná. Dopisy ještě školou povinného obdi- vovatele Titanicu směřovaly na adresy amerického oceánografa Roberta Ballar- da, jehož průzkumná výprava vrak lodi v roce 1985 objevila, Rogera Longa, který popsal rozlomení trupu Titanicu klesají- cího do bezmála čtyřkilometrové hloubky severního Atlantiku, nebo malíře Kena Marschalla, jenž spolupracoval na filmu s režisérem Cameronem. „Tihle lidé jsou mými velkými vzory. Navíc si vyměňují veškeré nové informace k tématu a fun- gují jako jedna velká rodina. Oni netušili, kolik mi tehdy bylo, to jsem ututlal, ale vzali mě ochotně do té pomyslné rodiny fanoušků Titanicu,“ vypráví Vrkoč.

V patnácti letech začal Ondřej pořádat přednášky o Titanicu na školách, přispí- vat o něm do médií. A o dva roky pozdě- ji šokoval prohlášením, že hodlá postavit repliku slavné lodi. V původní velikosti!

„Na přednáškách jsem se ptával poslu- chačů, co by nejvíc chtěli z Titanicu vidět – luxusní kajuty, lodní šrouby velké jako dům, nebo komíny, jimiž by vedle sebe pohodlně projely dvě lokomotivy? A pak mě napadlo, že by bylo skvělé, kdyby exis- tovala kopie této lodi, jakési plující muzeum Titanicu.“ 

 

Z Chvaletic do Saint-Nazaire
V roce 2009 navštívil Ondřej největší českou loděnici ve Chva- leticích. „Nejdřív jen na obhlíd- ku; ohlásil jsem se jako student technického zaměření. Prove- dl mne šéf loděnice pan Samák,“ vypráví Ondřej. „Celý rok jsem pak horečně, i když tajně, ani rodiče o tom nevěděli, pracoval na plánu nové- ho Titanicu. A s plánem pod paží jsem po roce znovu spěchal do Chvaletic, kde jsem panu Samákovi vyklopil svůj záměr. Nejdřív se mě sice žertem optal, jestli nemám papíry na hlavu, pak se ale začetl, zvážněl, a pozval mě k sobě do kanceláře.

Ještě ten den jsme se dohodli, že do toho půjdeme společně.“

V prvních dnech roku 2011 založil Ond- řej Vrkoč s tatínkem Zdeňkem společnost Revival of the Titanic a ještě v lednu se vydal do další loděnice, tentokrát jed- né z největších na světě. Do STX France v Saint-Nazaire, kde před pár lety posta- vili i obří transatlantickou Queen Mary 2 a vloni také zatím největší loď světa Har- mony of the Seas.

Ondřej, Ivan Samák, tlumočník Fran- tišek Remta a Ondřejův dědeček, který se ujal role řidiče rodinné škodovky, vyrazili na cestu s malou dušičkou,jestli se do věhlasné- ho kolosu na západofrancouzském pobřeží Atlantiku netrmácejí zbytečně. „Přijal nás rovnou viceprezident STX France Alain Buck,“ líčí nadšeně Ondřej. Toho plány na nový Titanic okamžitě zaujaly a nadchlo jej prý i to, že je předkládá tak mladý, teprve sedmnáctiletý nadšenec ze suchozemské- ho Česka. „Později dokonce sám zvědavě přicestoval na návštěvu až k nám domů do Dolních Měcholup a jako projektového manažera doporučil do našeho týmu světo- vě proslulého britského lodního architekta Stephena Paynea, šéfkonstruktéra a desig- néra Queen Mary 2. Vizionáře, který je pro loďaře kýmsi podobným, jako byl Steve Jobs pro Apple!“

Vrkoč versus Palmer?

Když se začali rýsovat první potencionální investoři, přišla nečekaná zpráva. Austral- ský důlní magnát a miliardář Clive Palmer v roce 2012 prohlásil, že i on staví kopii Titanicu a za dva roky s ním hodlá vyplout. „To nás zaskočilo, naše investory odradilo a zmrazilo celý projekt. Později se ukázalo, že zřejmě jen blufoval ve snaze zviditelnit se a usnadnit si tak cestu do politiky; Palmer chtěl do tamního parlamentu. Navíc jsem si ověřil, že předtím monitoroval naše veřejná vystoupení a v podstatě opsal naše základní projektové vize,“ je přesvědčen Vrkoč. Vlo- ni, po vynucené pauze ohlásila společnost Ondřeje Vrkoče restart projektu. A znovu se ozval Clive Palmer s tvrzením, že jeho Titanic dokončuje společnost Blue Star Line v Číně a vyplout má napřesrok. „Dělá nám to schválně, ale my tentokrát už neu- stoupíme,“ stojí si na svém Ondřej. „Přitom se ukazuje, že Australan zřejmě znovu blu- fuje. Steve Payne nám potvrdil, že v čínské loděnici, kde se má Palmerův Titanic sta- vět, prý o ničem podobném nevědí.“ 

 

Zkáza z náhod a omylů

Legendární zaoceánský parník, největ- ší, nejmodernější, nejluxusnější i „nejbez- pečnější“ loď své doby, jak byl označován, je dosud obestřen řadou mýtů. Potopil jej ledovec, do něhož Titanic narazil zhru- ba šest set kilometrů od kanadského New Foundlandu dvacet minut před půlnocí 14. dubna 1912. Na své první, osudové plavbě z anglického Southamptonu do New Yorku. Šlo o ledovec, který se měl oddělit z pobřeží

Grónska o téměř pět roků dřív, v létě roku 1907. Tedy přibližně v době, kdy se v jed- né londýnské vile sešli u kávy a doutníku pánové Joseph Bruce Ismay, šéf rejdařské společnosti White Star Line, a lord Willi- am James Pirrie, ředitel belfastské loděni- ce Harland & Wolf, aby dohodli stavbu tří nových vlajkových lodí řady Olympic.

Prostředním ze sesterského tria obřích plavidel byl ten největší – Titanic.„Jeho zká- zu však zavinil nejen ledovec ale také série nešťastných okolností a špatných rozhod- nutí,“ připomíná Ondřej Vrkoč. Ať už šlo o pošetilou snahu majitele White Star Line získat tzv. Modrou stuhu za nejrychlejší

přeplutí Atlantiku, kvůli níž nutil kapitána lodi Edwarda Johna Smithe riskovat, nebo o podceněné nebezpečí ledovcových polí, před nimiž byl Titanic varován, ale varov- ná hlášení telegrafisté z Marconiho stanice fatálně opomenuli. Také se přidala absen- ce dalekohledu ve strážním koši, nešťastné rozhodnutí prvního důstojníka Williama Murdocha zabránit kolizi zařazením zpět- ného chodu, který však omezil manévrova- cí schopnost obrovité lodě, či trestuhodně nedostatečný počet záchranných člunů. K tomu se navíc řadí pochybnosti o kva- litě materiálu, z něhož byly vyrobeny nýty a boční pláty Titanicu. A také utajený požár uhlí v jedné z vodotěsných komor.

Na křídlech příběhů

Ondřej Vrkoč, uznávaný dnes jako přední „titanicolog“, spolupracoval loni na pražské výstavě o Titanicu, kde si na šest set tisíc návštěvníků mohlo prohlédnout stovky artefaktů z potopené lodi. Výstava byla symbolicky věnována nejdéle žijící pasažér- ce Millvině Deanové. Když se s rodiči pla- vila na Titanicu, bylo jí devět týdnů, zemře- la 31. května 2009. Expozice předestřela i řadu dalších pohnutých osudů – v ledo- vých vlnách nalezlo smrt 1513 pasažérů a členů posádky z celkových 2 224 lidí na palubě, od prostých „bezejmenných“, kte- ří jeli hledat do Ameriky nový lepší život, přes šéfkonstruktéra Titanicu Thomase Andrewse až po příslušníky dobové sme- tánky. Na palubě byl například nejbohatší muž světa, miliardář John Jacob Astor IV., průmyslník Benjamin Guggenheim, bratr zakladatele slavného newyorského Gug- genheimova muzea, či majitel obchodního řetězce Macy’s Isidor Straus s manželkou Idou. Ti všichni zahynuli, což paradoxně zavdalo příčinu i k různým konspirativ- ním teoriím, neboť další „velká ryba“ tehdejšího světa boháčů, proslulý bankéř J. P. Morgan svou plavbu na poslední chvíli odřekl. „Také my přiblížíme některé z dra- matických lidských osudů,“ slibuje Ond- řej Vrkoč. „Jednou z mých představ už na začátku projektu totiž bylo spojit historii s budoucností a ‚věnovat‘ stavbu novodo- bého Titanicu rodinám, které měly na této lodi své přechůdce. Chceme připomenout slovenského pasažéra Titanicu Michela Navrátila, jehož příběh patří mezi nejzná- mější. Navrátil se přestěhoval ze Slovenska do Francie, kde se oženil. Když ale zjistil, že manželství se proti jeho vůli rozpadá, une- sl své dva syny ve věku 1,5 a 3,5 roku na Titanic s cílem dostat se do Ameriky. Ces- toval na falešné doklady a oběma dětem, Edmondovi a Michelovi, proto řekl, že pojedou pod přezdívkami Lolo a Momon a nikomu nesmějí prozradit svá pravá jmé- na. Na potápějícím se Titanicu pak oba syny dostal do posledního ze záchranných člunů, sám utonul. Když malé chlapce ráno zachránila loď Carpathia, svá jména sku- tečně nevyzradili a nikdo tak nevěděl, kdo vlastně jsou. V New Yorku pak novináři vytvořili legendu o sirotcích z Titanicu, člá- nek o nich obletěl svět.

My jsme dlouho pátrali, až jsme konečně našli paní Magdalénu Papánkovou; Michel Navrátil byl jejím prastrýcem.Ta mě teď ze všech sil podporuje a říká‚ Ondro, musíš to dokázat, ať ztracené duše z Titanicu žijí dál a já symbolicky dokončím cestu za Michela do jeho vysněné Ameriky.“ I křídla příběhů pomohou tak podle autora projektu nést Titanic do dalších časů.

Z Titanicu Titaniic

Ondřeji přibývá příznivců i spolupracov- níků. Teď se právem chlubí, že před pár týdny získal další cenné – z americké spo- lečnosti Honor and Glory. „Ti vytvoři- li 3D model Titanicu. Nesmírně důležitý, protože původní kompletní plány už nee- xistují,“ vysvětluje. S loděnicí STX France má Vrkočovo „eseróčko“, které se prý brzo změní na akciovou společnost, už smlouvu o smlouvě budoucí. Další důležité doku- menty, směřující k zahájení stavby, chce podepsat do poloviny tohoto roku. „Nebu- du ale zatím příliš konkrétní. Zkušenosti s panem Palmerem nás poučily. Řeknu jen, že loď nazveme novodobý Titaniic, na kte- rý už máme patenty. Od jména a původ- ní velikosti originálu se tedy bude lišit jen nepatrně. Titanic byl 269,1 metru dlouhý a 28 metrů široký, náš Titaniic má mít 300 metrů do délky a 31 metrů do šířky. Bude v něm vše jako tehdy, s výjimkou kajut 3. třídy, kde cestovalo pohromadě i několik rodin, a dnešním pasažérům už bychom je pochopitelně nabízet nemohli. Bude tam kopie lodní pařížské kavárny nebo slavné- ho schodiště s hodinami v 1. třídě Titanicu, které známe i z Cameronova filmu. Zkrát- ka věrné retro, které ale pod historickou slupkou bude napěchováno nejmoderněj- šími technologiemi. Televize, internet, wifi jsou samozřejmostí. Náš hlavní trumf ale je, že vracíme na scénu legendu, kterou zná celý svět,“ uvažuje Ondřej. „Celkové nákla- dy se podle posledních propočtů pohybují kolem sedmnácti miliard korun. Jde o cenu, za níž se nyní staví velké zaoceánské lodě. Investoři jsou k mání, není jich málo, jejich jména ale zatím neprozradíme. Obecně jen řeknu, že by mělo jít o ocelářské koncerny převážně ze západní Evropy a velké provo- zovatele lodní dopravy.“

Stejnou trasou po 111 letech

Ačkoli Ondřej Vrkoč a jeho tým chtějí plány oficiálně představit veřejnosti až 10. dubna, ke 105. výročí vyplutí Tita- nicu, už několik měsíců se na něj obra- cejí i jednotliví zájemci z celého světa s dotazy o chystané stavbě lodi i o tom, jak by se mohli sami do projektu zapo- jit. „Nejskalnějších fanoušků Titanicu je ve světě prý minimálně šestnáct milionů. S nimi začneme teď komunikovat hlav- ně prostřednictvím crowfundingového portálu Indiegogo, nejčtenějšího webu o startupech a technologiích. A pokud nám fanoušci budou chtít pomáhat či podpořit projekt finančně, uvítáme to. Necháváme například ukovat limitova- nou sérii pěti tisíc nýtů, k nerozeznání od původních originálů. Kdo si nýt koupí, dostane jeden jeho díl poštou domů jako památku, zbývající bude umístěn na tru- pu Titaniicu. V lodi nebude chybět tabu- le se jmény donátorů. Prostřednictvím portálu Indiegogo nabídneme už teď 99 palubních lístků do první třídy na premi- érovou plavbu Titaniicu. Loď by měla po dobu nejméně čtyřiceti let brázdit moře a oceány po celé planetě, v přístavech pak působit i jako už zmíněné muzeum. První plavba by se měla uskutečnit v roce 2023 – symbolicky ze Southamptonu do New Yorku – od 10. dubna, ke 111. výročí původního vyplutí Titanicu.“

Teď už tomu doopravdy věřím. Titanic je – snad spolu s Noemovou archou – nej- slavnější lodí světa. Zaslouží si jí i zůstat. My se k tomu touto cestou snažíme při- spět,“ uzavírá Ondřej Vrkoč. 

XANTYPA, text Jindřich RosendoRf, 4/2017